Jsme lidé, kteří žijí v harmonické krajině západní Vysočiny, v oblasti mezi kopci Svidníkem, Choustníkem a Tlučínem. Naše příroda a krajina k nám promlouvají – šuměním stromů, zpěvem ptáků, tichem rybníků i vůní rozkvetlých luk. Jejich hlas není vždy slyšet. Kdo se zastaví, porozumí.
Spolek Hlas krajiny vznikl proto, abychom tento hlas chránili. Pečujeme o přírodu a krajinu tak, aby zůstaly živé i pro další generace. Nejsme jen ochránci. Jsme užaslí pozorovatelé, nadšení žáci i oddaní přátelé. Jsme tu, abychom naslouchali.
Přejeme si, aby lidé znovu vnímali naši krajinu ve všech jejích tóninách. V tom, co krajina potřebuje – i v tom, co sama nabízí. Aby cítili klid a rovnováhu, kterou dává. Aby skrze ní přicházela radost i vědomí, že jsme její součástí.
Pomáháme krajině, aby mohla dýchat. Obnovujeme stará místa, sázíme stromy, staráme se o louky a remízky. Čistíme a nasloucháme. Vracíme do krajiny vodu, stín i život. Věříme, že i malý zásah – obnovená skalka nebo vysazená lípa – může změnit celé místo.
Pozorujeme, co v krajině žije. Sledujeme dravce, zpěvné ptactvo, motýly i čmeláky. Spolupracujeme s odborníky i lidmi, kteří vnímají, co se kolem nich děje. Pořádáme společné akce pro děti i dospělé – vycházky do přírody, tvořivé dílny, přednášky i práci v terénu. Věříme, že když si člověk na přírodu sáhne, jejím prostřednictvím se dotkne sám sebe. Učíme vnímat přírodu všemi smysly – vidět barvy lesa, slyšet ticho louky, cítit vůni rosy i teplo dřeva v dlaních. Učíme se naslouchat hlasu přírody.
Naši krajinu máme rádi takovou, jaká je – s kopci, alejemi i ptáky, kteří tu hnízdí. Když jí chce někdo osadit obrovskými větrnými turbínami, krajinu tím změní navždy. Tyto věže jsou vyšší než jakýkoli strom a jejich vrtule se točí rychle – mohou nám vzít klid i spánek, zabíjet ptáky a rušit obzor, na který jsme zvyklí. Přejeme si, aby se energie vyráběla chytře a s úctou k přírodě, ne na úkor toho, co nás všechny spojuje. Chráníme krajinu, aby zůstala domovem – pro lidi, zvířata i ticho, které tu má své místo.